Na návštěvě u Pavlíny Louženské

Stojí za úspěšnou platformou #HolkyzMarketingu a jako certifikovaný mentor od Google pomáhá mladým značkám růst. Svým domovem plným ikonického designu nás tentokrát provedla Pavlína Louženská. Přečtěte si, proč interiérový design přirovnává k tvorbě webu, jaké jsou její rituály a kde loví jedinečné kousky do svého bytu.

CO PODLE TEBE TVOŘÍ DOMOV?

Domov není místo, ale pocit. Pocit bezpečí. Pocit, že je něco moje. Pocit, že můžeš odkopnout boty a povolit knoflík u kalhot. Pocit, že tohle místo jsem já. Domov podle mě odráží, kým jsi, co máš za hodnoty, co se ti líbí. Proto je pro nás tak intimní někoho pozvat „nahoru“. A proto se tak těžko hledá pocit domova v hotelových pokojích. Nejsou ani trochu vaše.

MÁŠ NĚJAKÝ OBLÍBENÝ RITUÁL?

Zalézt si na celý večer do vany. A pak stěhování. Moje máma celé moje dětství stěhovala a já jsem to po ní zdědila. Jsem nervózní, když mají věci v bytě moc dlouho své neměnné místo.

CO BY MĚL MÍT KAŽDÝ DOMA?

Místo, kde se můžeš schoulit do klubíčka. Sjíždět Too Hot to Handle, nebo si foukat rány po blbým rozchodu. Prostě místo, kde se cítíš bezpečně a v klidu. Může to být výklenek, křeslo, postel, nebo cokoliv jiného.

MÁŠ TY VE SVÉM BYTĚ NĚJAKÉ OBLÍBENÉ MÍSTO?

Mám ráda jakýkoliv nezaplněný prostor. Vyrostla jsem v malém bytě na sídlišti, kde se neustále optimalizovaly úložné prostory. Krabice pod postelí, možnost něco skladovat v pohovce, nebo podhled na WC. Neustále jsme vymýšleli, jak dobře věci skladovat. Aktuálně mám doma sklad i šatnu a díky tomu můžu ve zbytku bytu dýchat, nechat tam dost prostoru na život.

KDE NEJRADĚJI KUPUJEŠ NÁBYTEK?

Baví mě, co se daří lovit klukům z Nanovo. Vždycky mi k lampě nebo křeslu prodají i příběh. Můj oblíbený hnědý ušák, co od nich mám, si mladý pár koupil za peníze, co dostal od rodičů ke svatbě. Byly určené na auto, ale oni v Tuzexu objevili dvě křesla a řekli si, že v těch vedle sebe chtějí zestárnout. Do Nanovo se dostaly z pozůstalosti od jejich dcery. A kromě toho, že je to nejpohodlnější křeslo, co mám, tak mě vždycky hřeje myšlenka, že se mnou dostalo druhou šanci.

A také trávím hodiny na bazarech s nábytkem. Od Sbazaru, přes 1stdibs až po blešáky. Mám slabost pro vintage IKEA.

JE NĚCO, CO PODLE TEBE ZÚTULNÍ KAŽDÝ PROSTOR?

Útulnost je podle mě o tom, že je ti v tom bytě dobře. A to se nedělá dečkama, ale tím, že stavíš byt sám sobě na míru. Říkáme, že jsme každý výjimečný, a pak bydlíme v kopiích toho samého showroomu z IKEA. To je přece škoda!

Když pomáhám kamarádům navrhovat byty, bavím se s nimi o tom, jak žijí, co dělají a jak tráví čas. Někdo většinu dne tráví za počítačem a nechodí za ním návštěvy, a tak ani nebude potřebovat veliký stůl. Když navrhuješ weby používáš tracking toho, jak se ti uživatel pohybuje na webu, o tom samém přemýšlím i u bytů. Dělám si heat mapu pohybu a ptám se sama sebe, proč netrávím tolik času v obýváku, nebo v nějakém křesle, a co by se muselo změnit, abych tam byla více. I proto tak často stěhuji.

Hodně mě ovlivnila Ilse Crawford (1) a její přístup k navrhování interiérů. Říká, že interiéry mají reflektovat a navozovat emoce. Že máš nejdříve zkoumat pocity, jaké chceš v tom místě mít, a až potom vymýšlet, jakou pohovku potřebuješ a kde bude stát.

Ale ať jsem konkrétní – když jsem mluvila s interiérovými designéry, poradili mi věnovat velkou pozornost světlu. Aby bylo více zdrojů v různých úrovních vůči očím. A důležitá je i teplota žárovek, nikdo nechce bydlet na nemocniční chodbě s modrým světlem. Tak mám všude po bytě malé lampičky. Obvykle je lovím na Nanovo.

(1) Tip: Na Netflixu je o ní dokument Abstract.

POVÍŠ NÁM VÍC O SVÉ LOVESTORY S ŽIDLEMI?

Židle jsou symbolické. Koupí židle sami se sebou často uzavíráme slib. Od teď si budu více číst. Od teď budu mít velkou rodinu, která se bude scházet kolem stolu. Od teď mám svoje místo v téhle kanceláři.

Pokaždé mají příběh. Poslouchám lidi, co mi vypráví o svém oblíbeném nábytku, a skoro vždy se jedná o židli. Protože ji navrhl Eames inovativními metodami, protože je po babičce, protože je to jejich křeslo u stolu.

Židle jsou bezpečí. Místa, která jsou tak velká, že se v nich odehrává celý vesmír naší existence a dost malá na to, abychom se cítili v bezpečí. Už kdysi dávno jsme si hledali bezpečnou jeskyni, úkryt před světem a teď nám tuto roli hrají křesla.

A v neposlední řadě – židle jsou znakem pokroku. Po dlouhou dobu byly výsadou královského dvora. Symbolem moci. Jen rytíři mohli usednout (na židle) okolo kulatého stolu. Jen Marie Antoinetta mohla jíst jahody na daybed. Jen král mohl usednout na trůn.

Je toho tolik! Více o židlích jsem psala i ve svém newsletteru.

KDE HLEDÁŠ INSPIRACI PRO VYBAVOVÁNÍ INTERIÉRU?

Pinterest. Mám tam snad dvacet tisíc uložených obrázků a většina jsou interiéry. A pak oblíbení interiéroví návrháři (Ilse Crawford), knížky a časopisy (Milk, ELLE Decoration, Kinfolk, Monocle a hodně dalších), newslettery (Tyler Watamanuk píše o židlích) nebo muzea užitého designu. Teď v létě jsem zase byla ve Vitra Design Museum v Basileji a zase jsem odjížděla s hlavou plnou nápadů, jak celý byt přestěhovat.

Mám ráda, když vím, co se k designu toho konkrétního kousku pojí za příběh, nebo chápu kontext, ve kterém vznikl. Proto mám tak velkou slabost třeba pro ohýbané dřevo od Artek, nebo lavici od Lexová Smetana.

CO SIS DO BYTU NAPOSLEDY POŘÍDILA? A CO MÁŠ NA WISHLISTU?

Naposledy nám domů přibyla dřevěná lžíce od Tadeáše Podrackého, skleničky Lasvit, křišťálová koule, co hází duhu, když na ní svítí světlo, a konečně i vrtačka.

A moc bych si teď přála židli Roly Poly od TooGood, stoleček od Hem, obraz od Matěje Macháčka a velikou kuchyň.

KDYBY U TEBE HOŘELO, JAKÉ TŘI VĚCI BYS ZACHRÁNILA?

Když vynechám osobní věci jako fotky nebo šperky, nebo věci, co potřebuju k práci, tak z vybavení bytu by to byla má nejoblíbenější židle Vitra LCM, obraz z Indie, který mám po babičce, a knížka The Last Unicorn, co jsem dostala od svého kluka.

KDY SE DOMA CÍTÍŠ NEJŠŤASNĚJŠÍ?

Když tam nejsem sama.

PROZRAĎ NÁM SVÉ OBLÍBENCE.

Lejaan produkt?

Bílé povlečení. Zbožňuju pocit hotelové postele, kde máš kopu polštářů, dva přehozy a načechranou, čerstvě povlečenou deku.

Květina?

Ta, co mi neumře. Doma mám kromě pokojovek vždycky řezané kytky. Myslím, že za ně utrácím snad půlku výplaty. Green Decor na Dejvické má ekologické fair trade a lokální kousky.